skip to Main Content
cl-precitl 2

5 „podivností“ vysoce citlivých / přecitlivělých lidí

U vysoce citlivých (přecitlivělých) jedinců je toho poměrně dost, co je trochu „jiné“ a odlišné od většiny ostatních lidí. Podělím se s vámi o několik z nich, které mi přijdou časté.

1) Umíte velmi přesně cítit a vnímat pocity a nálady druhých lidí
Silně vnímáte, jak se druhý cítí, jeho náladu, i když jí navenek neprojevuje. Dokážete odečítat i myšlenky druhých lidí, protože i ony jsou určitou vibrací, na což jste velmi citliví.
   Stalo se vám někdy, že jste vyslovili větu a člověk vedle vás byl překvapený? „Zrovna jsem na to myslel.“ nebo „Zrovna jsem to chtěl říct.“

Nikdo vás pocitově neobelže. Potkáte přítele, zeptáte se „jak se máš“ a on řekne „dobrý“ a zubí se na vás. A vy víte, že nemluví pravdu. Cítíte z něj, že jeho slova neodpovídají tomu, co pocitově vyzařuje. Reagujete více na tyto načtené pocity, než na to, co druhý říká. A můžete pak vypadat jako člověk, který vidí problémy tam, kde nejsou.

Díky této schopnosti vcítit se, je pro vás někdy těžké rozlišit, zda tyto pocity jsou vaše nebo toho druhého. Zvláště pokud jste jako citlivé děti vyrůstali v necitlivé, kritické či dokonce násilné atmosféře domova a neměli chápavého spojence, který by vás naučil, jak svou vysokou citlivost přijmout a jak s ní zacházet.
   Naučili jste se brát na sebe zodpovědnost za pocity druhých lidí. Starat se o to, aby se lidé kolem vás (obzvláště máma a táta) cítili lépe, protože pak rušivé emoce skončily a díky tomu jste se cítili lépe i vy.
   Bohužel tak vznikl destruktivní program, který vede k tomu, že se staráte o pocity a potřeby druhých více, než o svoje. Cena, kterou za to platíte je, že se necháváte ovlivňovat náladami druhých lidí, za které si ještě k tomu berete zodpovědnost.

Díky tomu se snadno dokážete naladit na jejich trápení. Umíte empaticky naslouchat a lidé se vám se svým trápením rádi svěřují. Jste k nim přitahováni jako magnetem. Nedokážete být necitliví k utrpení jiných bytostí.

Jestliže si však neumíte nastavit zdravě hranice, máte strach z odmítnutí, je toho na vás po nějaké době moc. Přetlak z vás vylítne jak čert z krabičky a vy se z přemíry této zátěže můžete zachovat velmi necitlivě až krutě.
   Je to paradox vysoké citlivosti, který nepramení z toho, že byste byli zlí. Pramení z nízkého sebevědomí a nedostatku pocitu vlastní hodnoty a ceny, z toho jak dáváte své vlastní pocity a potřeby až za druhé.

2) Máte nebo jste mívali pocit, že jste z jiné planety
Napadalo vás někdy, že nejste děti svých rodičů? Že nějak nepatříte do rodiny? Že jste nejspíš osvojení a vaši skuteční rodiče jsou někde jinde?
   Sama jsem tyto pocity a myšlenky mívala. A pak jsem srdceryvně plakala a nerozuměla tomu, proč mě nechali u cizích lidí, kteří mě nemají rádi, nechtějí mě takovou, jaká jsem a chovají se ke mně tak necitlivě a odmítavě.

Děti, které se narodily jako velmi citlivé, nemají ani ponětí, že druzí necítí stejně jako ony. Že jejich reakce mohou dospělým připadat přehnané a nevhodné. Neví, co je s nimi špatně a proč jsou jejich pocity a projevy odmítány či zlehčovány. Začnou si myslet, že je s nimi něco v nepořádku. Začnou své pocity potlačovat a skrývat.
   Silné reakce i na malé emoční podněty byly v dětství pro vaše rodiče nejspíše nepochopitelné a snažili se vás „otužovat“ a vést k větší tvrdosti. „Nebul! Nebuď taková baba. Přestaň nebo ti ještě přidám, abys měl proč brečet. Vždyť se nic tak hrozného nestalo!“
   Jak často jste byli plní silných emocí a ostatní vám říkali „Nech to plavat! Ty si všechno moc bereš! Jsi nějaká citlivka!“
   Zatímco po méně citlivém sourozenci kritika rodičů stekla jako kapka vody po skle, ve vás pocit studu nebo nespravedlivosti zůstával velmi dlouho a nejspíš vás ovlivnil na celý život.

3) Často sníte s otevřenýma očima
Máte sklony k zírání do blba? S rozostřeným zrakem se díváte bůhví kam a druzí si ťukají na čelo. „Je to mimoň!“ Vy si však nemůžete pomoci a děláte to pořád.

Může to být způsobeno těmito dvěma důvody:
– Jste přehlceni podněty zvenčí a toto je pro vás způsob, jak se od nich odpojit. Prostě vypnete.
– Jako citlivka máte velmi bohatý vnitřní život a barvitou představivost. Při zírání „do blba“ se před vaším vnitřním zrakem odvíjí film, který je pro vás přitažlivější než to, co se děje kolem. Promítáte si v něm řešení nějaké situace nebo hezkou vzpomínku. Prostě si sníte s otevřenýma očima za bílého dne.

V obou případech může mít vaše okolí pocit, že jste nedostupní, nafoukaní, uzavření, nespolečenští nebo je odmítáte. O čem se s takovým člověkem bavit? A tak se vám k tomu ještě přidá pocit osamělosti.
   Je to velmi těžké, protože pokud si člověk není vědom svého citlivého nastavení, pak se velmi trápí a nechápe, proč se k němu ostatní takto vztahují.

Míváte také živé sny plné barev a děje. Spousta lidí takové sny nemá, a pokud trochu, nepamatují si je. Já jsem vždy měla sny, které měly bohatý děj, příběh a smála jsem se, že bych podle nich mohla psát scénáře k filmům.

4) Potřebujete mít vše pod kontrolou
Neumíte být spontánní a rychle reagovat či se rychle rozhodovat. Všechno vám trvá déle, než ostatním.
   Máte velký strach ze změn, protože vás dokážou nepříjemně pocitově rozhodit a dlouho se z toho vzpamatováváte. Neustále si situaci omíláte v hlavě, hledáte, co jste udělali špatně nebo co jste mohli udělat jinak. Snažíte se všemu porozumět, abyste se tomu příště vyhnuli. To vede k tomu, že potřebujete mít vše pod kontrolou.
   Často kvůli tomu trpíte úzkostí a strachem, protože vždycky se může stát něco nepředvídatelného, s čím jste nepočítali.
   Proto vám tak dlouho trvá, než se pro něco rozhodnete. Vypadáte jako nerozhodní.

Pokud jste takoví, nesuďte se za to, nekritizujte a nestyďte. Pro vás je to téměř otázka života a smrti.
   Většina lidí (80%) s tím nemá problém. Méně vnímavý člověk tohle nikdy nepochopí, tak s tím nebojujte. Máte to prostě jinak. Tečka. Netýrejte se ještě tím, že si to budete vyčítat a trápit se, že byste to měli mít jinak a být „normální“.

Když jsem si tohle uvědomila, nesmírně se mi ulevilo. Dnes už vím, že podrobné plánování dopředu, promýšlení a předvídání je pro mne nutností, chci-li být emocionálně v pohodě. Tak to prostě dělám, beru si tolik času, kolik potřebuji a netrápím se tím, co si o tom druzí myslí. Oni nejsou v mé kůži a neví jaké to je.
   Jste-li citliví, nenechte se vmanipulovat do toho, že byste měli být spontánnější, rychleji se rozhodovat a věci tak neřešit a povznést se nad ně.
   Už tak to máte složitější v dnešním světě, tak si to nedělejte ještě těžší. Dělejte, co musíte a potřebujete, abyste se cítili v bezpečí. A nechte ostatní, ať se s tím nějak vyrovnají.

Jen pokud to děláte opravdu přehnaně a jste hodně úzkostliví a nejistí, je třeba se podívat do minulosti, resp. do dětství, kde to vzniklo a to ošetřit. Já mám velmi dobré zkušenosti s prací s vnitřním dítětem a vnitřním světem. Je to velmi hojivé a účinné!

5) Jste pro okolí emočně nečitelní
Buď působíte emočně chladně nebo jste až příliš emocionální. V obou případech můžete být pro své okolí tzv. nečitelní, protože tomu nerozumí.
Přestože dokážete pocity a emoce tak dobře načítat, můžete sami na okolí působit emočně chladně. Je to podivné a já tomu dlouho nerozuměla. Jak to, že ten druhý nevidí, jak jsem plná citu, radosti nebo smutku? Jak silně vše prožívám? Co je se mnou divně, že to na mě není vidět?

   Pravda, dostalo se mi necitlivé výchovy a já se rozhodla raději svou citlivost a pocity schovávat, protože jsem za jejich projevy byla trestána odmítáním.
   To může být i váš problém, díky němuž své skutečné pocity a svou zranitelnost před druhými skrýváte.

Pochopila jsem tuto podivnost díky jednomu svému klientovi, protože jsem měla možnost ji pozorovat zvenku. Tento muž přišel s tím, že je „emočně plochý“, manželka mu to vyčítá a on neví, co dělá špatně. A přitom přede mnou seděl skromný člověk schopný takové citové hloubky a empatie, že mě to až dojímalo.
   V čem byl tedy problém?
   Přecitlivělí lidé vnímají především niterně, do hloubky, v těle. Uvnitř to bouří, jejich pozornost je vedena dovnitř k těmto pocitům a na venek vypadají klidní. Proto jejich prociťování nemusí být pro druhé čitelné.
   Onomu klientovi, když měl radost, svítily oči jak žárovky, zatímco jeho obličej nevyjadřoval téměř žádné citové hnutí. A to je matoucí, zvláště pro člověka, který je méně citlivý a neumí se tak dobře navnímávat do pocitů druhých lidí.

Když jsem toto pochopila, musela jsem u sebe nejprve odkrýt a zahojit své strachy a raná trauma a pak se začít učit své emoce projevovat více navenek. Ano, učit. Vytvořit si nový návyk.
   Dělám to více sobě pro radost, než pro druhé. Těší mě, když vidím, že jsem pro druhé čitelná. Cítí se tak v mé společnosti bezpečněji a jistěji. Nemusí se už nic domýšlet. Je to zábavné a lidé kolem na to reagují vstřícně a mně je v tom dobře.
   Doporučuji i vám.

Pokud máte partnera citlivku a zdá se vám, že své city a pocity moc neprojevuje, promluvte si s ním o tom, a učte se více odečítat jeho jedinečné způsoby projevu emocí. Věřím, že když se budete opravdu snažit a otevřete tomu své srdce, že jich najdete spoustu.

• Je toho mnohem víc, co by se dalo popsat jako zvláštnosti přecitlivělých lidí.
Co je pro vysoce citlivé jedince velmi důležité – být si vědom toho, že toto nastavení je dané. Nelze ho odblokovat, přeprogramovat nebo se ho zbavit. Pokud se o to snažíte, jdete sami proti sobě a váš život je protkán utrpením a pocity méněcennosti a marnosti.
   Mnoho citlivých lidí, kteří si neuvědomují toto své nastavení či ho nevnímají jako normální a v pořádku, mají tendenci snažit se změnit. Snaží se zkroutit do tvaru, který je chápán a přijímán jako normální.
   Toto úsilí vede k depresím, pocitům méněcennosti, ke skrývání a popírání svého pravého já. Celý život lze takto strávit bojem o něco, co není možné.

• Máte mnoho možností, jak se svou citlivostí zacházet láskyplněji a s pochopením.
Pokud si s tím sami nevíte rady, vyhledejte pomoc. Z počátku budete potřebovat vnímavého a soucitného průvodce, který má osobní zkušenost s tímto nastavením. Jenom teorie a dobré rady vám nepomohou. Není to tak snadné, jak se často píše a změna nenastává po jednom lusknutí prstů. A proto je trpělivý a vědomý průvodce to nejlepší, co si můžete na své cestě dopřát.
   Je totiž třeba vyhledat stará omezení a programy, kterých si většinou nejsme vůbec vědomi, ty pročistit od nánosů emocí a poté se obrátit dovnitř, v prvé řadě ke svému vnitřnímu dítěti a začít s ním zacházet s láskou, respektem a přijetím, jakého se mu dosud nedostávalo.
   V posledních letech mám osobně tu nejlepší zkušenost právě s prací s vnitřním dítětem. Tak dochází k uzdravování vztahu k sobě sama, a učíte se od základu zacházet se sebou jinak, než jak vám bylo předáno výchovou.
   Výsledky jsou více než nadějné 🙂

Pokud cítíte, že potřebujete pomoc, podporu či vedení objednejte se na konzultaci ZDE.

(Pokud chcete dostávat informace o nových článcích, videích či seminářích, zaregistrujte se k odběru)

Back To Top