skip to Main Content
cl-precitl 8

Staňte se ochráncem a spojencem své citlivosti

Pokud jste vysoce citliví, přecitlivělí, víte, jak je mnohdy těžké se s tímto nastavením vyrovnat. Zvláště v dnešní době – kde je velká poptávka po necítění, po vypnutí většiny autentických pocitů. Všichni chtějí být jenom šťastní, necítit bolest, strach, nejistotu, hněv. A pokud se něco takového v jejich životě objeví, nebo objevuje – šup pro prášek.

Možná jste se naučili svou přecitlivělost „léčit“ právě tímto způsobem. Možná jen tiše trpíte anebo se snažíte různýma technikama stát se normálnější a zapadnout. Možná se vám to už léta nedaří a jen více zabředáváte do pocitů nepatřičnosti, nízkého sebevědomí, cítíte se osamělí a vyčlenění ze společnosti tzv. normálních lidí.

Podělím se s vámi o pár svých zkušeností a nabídnu pár inspirací, jak se vyrovnat se zvýšenou citlivostí v necitlivém světě.

To, co potřebujete nejvíce:

  1. Být sami sobě nejlepším přítelem, spojencem a ochráncem.
  2. Přijmout se takový, jací jste a jak to máte. A to bez podmínek a potřeby se měnit podle představ druhých. Nepodléhat diktátu doby a pročistit staré odsuzující vzorce, získané výchovou.
  3. Akceptovat své tzv. temné stránky.
  4. Budovat si vnitřní rovnováhu a tím zvyšovat své sebevědomí.
  5. Naprosto akceptovat své „zvláštnosti“ a naučit se s nimi zacházet.
  6. Vždy stát při sobě, třeba i proti celému světu


♦ Učte se vycházet vstříc svému přirozenému nastavení a vyhovovat svým specifickým potřebám
Co tím mám na mysli?
Např. jedna má klientka si stěžovala a moc se za to soudila, že jí všechno strašně trvá – než se rozhodne, než něco udělá… Normálně by to bylo označeno z odkládání či prokrastinaci a tvrdě by se pracovalo na jejím odstranění.
   Vysvětlila jsem jí, že jako citlivá osoba má v sobě mechanizmus, který ji chrání a vede k tomu, aby promýšlela všechny možné varianty, aby se vyhnula špatnému pocitu, či bolesti. (Právě proto, že pocity tak silně prožívá.) No a to zabere víc času, než skočit rovnou do akce.
   To je u citlivek NORMÁLNÍ! Není třeba se za to soudit či odmítat.
   Prostě přijměte, že takto váš vnitřní systém funguje a místo, abyste mu vzdorovali a snažili se ho změnit, vyhovte mu a naučte se ho používat konstruktivně.

♦ Dovolte si své emoce – a to všechny! Učte se je nevytěsňovat a projevovat!
Většina vysoce citlivých lidí byla od dětství učena, že jejich projevy pocitů jsou přehnané a měli by s tím něco dělat. A tak se velká část z nich od svých pocitů odpojila. Prožívají je, ale nejsou s nimi v kontaktu. Mají je odmítnuté, stydí se za ně, stydí se za svou velkou citlivost, stejně jako se to naučili jako děti.
   Někdy si připadáte jako na emoční horské dráze. Ať už se jedná o pozitivní či negativní pocity, když je cítíte – cítíte je SILNĚ. Zatímco jiní lidé dobrými či zlými událostmi rychle proplují a dál se k nim nevracejí, vás tytéž události pohltí a zdrtí, neustále se k nim vracíte, přemýšlíte o nich v touze porozumět, znovu je prožíváte, rozebíráte a snažíte se zvládnout emocionální bouři, kterou to ve vás vyvolává. A najít řešení, které vás příště před podobnou bouří uchrání.
   Nechápete, co lidé myslí tím, když říkají „prostě to nech být, nech to plavat „. Když vás něco skutečně trápí, žádná taková fráze vám nepomůže.

Jako citlivka, která se vším přesně takhle trápila, jsem prožila tuto zkušenost: Nepotřebuji situaci rozumět! Potřebuji ji prožít! Potřebuji projít svými pocity a emocemi, tak jak jsou, aby se mohly rozpustit.
   Pamatujete, když jste se někdy vyplakali, jak se vám ulevilo? Nebo když jste se vyvztekali? Tak to je ono.
   Prostě buďte se svými pocity, naprosto je akceptujte, prožijte a vše se uvolní, vše bude zase dobré.
   Nikdy totiž nemůžete najít jednoduché řešení na všechny nepříjemné situace. Prostě se učte jimi procházet a rozpouštět emoce tak, že je naplno přiznáte a prožijete.

♦ Potřebujete místo, na které budete moci uvolnit své pocity
Potřebuje místo, na kterém můžete dát občas volný průchod své zlosti, smutku, bezradnosti, zatrpklosti a všemu, co vás tíží.
   Potřebujete neomezeně a beztrestně vyjádřit své pocity, aniž by někdo utrpěl škodu. Dát prostor svým pocitům – vyplakat, vyboxovat, vykřičet, vymlátit.
   Někde se zavřete a bušte co nejsilněji do matrace. Vykřičte vše, co nejste schopni říct před ostatními. Ceňte zuby, zuřte, kousejte do něčeho, křičte nebo plačte. Oddejte se svým pocitům naplno!
   Jde o vnitřní očistu a nepřemýšlejte, jak při tom vypadáte.

♦ Naučte se rozlišovat, které pocity jsou vaše a které si pouze načítáte z druhých
Často mi bylo divné, proč jsem třeba i já smutná vedle smutného člověka, když se mi nic neděje. Netušila jsem tenkrát, že mám schopnost citlivě zachytit vibrace druhého člověka a cítit je ve svém těle.
   A tak jsem se učila rozlišovat, co je moje a co cítím z druhého. A pocity druhých akceptovat, ale neztotožňovat se s nimi.
   Chce to zvýšit své sebevědomí, naučit se zacházet se sebou láskyplně a pak trochu cviku. Naprosto a úplně přijmout své emoce a pocity.
   Pak je začnete rozpoznávat a bude pro vás snadné přijmout jen ty své.  S nimi si pak totiž můžete poradit. Pokud je to pocit či emoce druhého člověka, jste bezmocní. Nemůžete udělat nic, protože nelze změnit pocit v druhém člověku. Pak nechápete, co se děje. Nerozumíte situaci, nerozumíte proč se vám děje to co se děje.

♦ Naučte se říkat NE
Jako citliví jedinci špatně snášíte hlasité zvuky, nesnášíte hádky, konflikty, negativní atmosféru. Rychle vás unaví prostředí, kde je hodně lidí, hraje hlasitá hudba.
   Potřebujete se dostat z dosahu sociálního hluku a být prostě o samotě sami se sebou.
   A tak se naučte říkat NE, když se cítíte přehlceni a je toho na vás moc. Omluvte se, nic nevysvětlujte, otočte se a vezměte si čas pro sebe.
   „A kde ho mám asi tak najít?“ ptáte se možná. Kdo chce, najde.
   Kdo nechce, ten nebere zdravě ohledy na sebe, na své potřeby a pohrdá slabostí, ten pojede bez oddechu dál. Dokud ho život sám nezastaví. Ale to už bude bolet…
   Naučte se rozpoznat svou potřebu po klidu a oddechu. Omluvte se a řekněte „Potřebuji teď čas sám pro sebe. Omluv mne prosím. Až budu v pohodě / až si to srovnám v hlavě, já se vrátím a můžeme pokračovat.“
   Naučte se mít čas jenom sami pro sebe. Utvořte si doma koutek, který bude jen váš, a pokud v něm budete pobývat, nikdo vás nesmí vyrušovat. Až si odpočinete, vyjdete ven a teprve pak budete rodině a partnerovi opět plně k dispozici.

♦ Klidně zírejte do blba
Většina lidí se svým nitrem nezabývá. Jsou tak zaujati vnějším světem, že je ani nenapadne, zaposlouchat se do svého nitra, do svých pocitů, poslechnout si hlas svého srdce. Nechtějí naslouchat svému tělu. Chtějí všechno, co vidí kolem a chtějí to hned.
   Vy však tuto cestu do nitra potřebujete nutně k přežití!
   Já, když začnu zírat do blba, odpojím se od toho, co se děje kolem mne a v tichu navazuji kontakt sama se sebou, se svými pocity, se svou intuicí, se svým srdcem.
   Dlouho jsem tím druhé vytáčela a cítila se strašně. Ale nemohla jsem si pomoct.
   Dneska se prostě odpojím, usměju se na druhé a řeknu „potřebuju pauzu, omluvte mě, je toho na mě nějak moc“. A odejdu do jiné místnosti, jdu se projít ven nebo jen do koupelny umýt si třeba ruce – a jsem tam chvíli v tichu a klidu, sama se sebou.
   Nebo sedím s ostatním dál u stolu, ale úplně vypnu, nereaguju, neposlouchám, zírám do jednoho místa. A je mi jedno, co si druzí myslí. Ne, nesnažím se být hrubá nebo bezohledná. Jen potřebuji na chvíli vypnout.
   Vždycky mne tato chvíle osvěží a já mohu pokračovat.
   A tak dnes klidně s úsměvem řeknu „Teď na mne chvilku nemluvte, potřebuji pauzu. Jsem unavená.“
   Nestalo se to samo sebou. Věnovala jsem tomu čas, energii, peníze a spoustu času, kdy jsem si zvedala sebevědomí a měnila návyky. Ale vyplatilo se. A vyplatí se to i vám!

♦ Připadáte si ve srovnání s ostatními pomalí?
Všechno vám dlouho trvá? Mnohem déle než většině lidí okolo? Je to váš způsob a vaše potřeba, jak se vyrovnat s hektickým světem.
   Na všechno jsem potřebovala více času, protože jsem se nejprve potřebovala vyznat ve svých pocitech, zpracovat tu spoustu informací, dojmů a vjemů, které jsem nasála. A teprve pak jsem byla schopná udělat to, co jsem považovala za správné.
   Nedokázala jsem být „metelsku blesku“.
   Bylo mnoho lidí, kteří mi to vyčítali. „Pohni kostrou, jsi jak zpomalený film, tak odpověz HNED!, tebe tak poslat pro smrt, probuď se, buď normální, přestaň čumět do blba a jdi dělat něco pořádného!“ a podobnými průpovídkami mne častovali mí nejbližší i lidé okolo.

Nevěděla jsem tenkrát, že „zíráním do blba“ odpočívám a regeneruju své síly.
Nevěděla jsem, že tyto cesty dovnitř potřebuji jako živou vodu, jako „pilulku“ která mi pomáhá vyrovnat se s hromadou vjemů, uklidnit své zjitřené nervy a najít opět rovnováhu a klid.
Nevěděla jsem, že pokud si tento proces nedovolím, tak přijdu o veškerou energii a vyhořím.

Dneska se tím netrápím. Prostě dělám to, co je mi vlastní a mám dostatek sebevědomí na to, abych si to obhájila.
   Naučila jsem se říkat si o pauzu, o čas. Už si jí bezostyšně vezmu. Řeknu „Omlouvám se, ale potřebuju čas na rozmyšlenou. Nemohu vám odpovědět hned. Promyslím si to a hned jak budu mít jasno, dám vědět.“
   Nebo „Omlouvám se, už nemůžu, jsem unavená, potřebuju se rozmyslet – odpovím až za chvíli“
   A přestože to „rychlíky“ vytáčí, já stojím při sobě, vím že jsem v pořádku, protože to mám prostě jinak. A nezlobím se ani na ně, ani na sebe. Vše je v tu chvíli v pořádku a tak, jak má být.
   A stojím za svým Vnitřním dítětem, které má strach, že bude souzeno za svou pomalost a nerozhodnost. Dám mu prostor a postavím se za něj.
   A světe div se, většinou mi to pak ani moc dlouho netrvá – protože jsem klidná a vím, že jsem v pořádku.
   A lidé kolem mne to berou. Máte-li něco přijaté v sobě a jste s tím míru, automaticky se to přenese na lidi kolem vás.
   Sice mi to pořád trvá déle (to se nezměnilo), ale vyzařuju sebejistotu, sebepřijetí a většina lidí nemá potřebu mne soudit. A když to udělají? OK, mají na to právo a já je chápu. Ale už mne to nerozhodí.

Držím vám palce a stojím při vás. Rozhodně se nevzdávejte!
A pokud je to pro vás těžké, přihlaste se do terapie, já vám s tím pomohu. Vím, kudy cesta vede a jak na to.

(Pokud chcete dostávat informace o nových článcích, videích či seminářích, zaregistrujte se k odběru ZDE)

Back To Top