skip to Main Content
Cl-emoce

Šťastný život bez emocí není možný!

Chtěli byste se zbavit svého strachu, zloby, smutku? Emocí považovaných za negativní? Už je neprožívat? Snažíte se je potlačovat, když přijdou? A chtít být už jenom šťastný?
   Důrazně vás varuji – nedělejte to!
   Internet hýří články typu „Jak se zbavit negativních emocí, abyste byli konečně šťastní“ „Zbavte se strachu“ apod. Všechny v sobě nesou zprávu, že cítit a projevovat plnou škálu emocí je nějak špatné. A pokud je cítíte a projevujete, tak jste selhali, je s vámi něco špatně, jste porouchaní, nemožní a neschopní. A měli byste to napravit.
   Reklama i mnohé seberozvojové aktivity v nás vytváří iluzi, že cítit se stále dobře a být neustále šťastný je jediné správné, žádoucí a možné.
Tak proč se to většině lidí doopravdy nedaří? Proč kolem sebe nevidíme usměvavé, šťastné tváře, živost v těle a jikru v oku? Co je tady špatně?

♦ Dobré a špatné emoce
Tady vidím kámen úrazu. Naučili jsme se rozlišovat emoce na dobré a špatné. Ty dobré si chceme ponechat, těch negativních se chceme zbavit.
   A pokud cítíme a projevujeme emoce zařazené do škatulky „špatné, nežádoucí“, tak musí být něco špatně s námi a asi jsme špatní lidé.
   
Je jediný způsob, jak být „never ending happy“. Vzdát se svého emočního světa.  Vyhlásit svým „špatným“ emocím válku, poslat je do vyhnanství a bojovat proti nim, co nám síly stačí. Mnoho z nás nastoupilo cestu zbavování se a odmítání emocí, o nichž si myslíme, že právě ony nám brání žít šťastný a spokojený život.
   
Jenže – tady je kámen úrazu.
   
Neprojevená a odmítnutá emoce se vrací dovnitř, tam kde vznikla. Nemá kam jinam jít. Nezmizí. Uloží se zpět do těla, odkud nás bude strašit. Proč? Protože je zlá a špatná? Ne! Protože potřebuje být vyjádřena, potřebuje být prožita, rozpuštěna. Potřebuje nám sdělit životně důležitou zprávu, kterou s sebou přináší – např. abychom změnili něco, v čem nám není dobře.
   
Ale my nemůžeme. Protože jsme zprávu odmítli. Ne, to já nechci cítit! Vypadni! Já nechci cítit strach, být smutný, rozzlobený – já jsem přece dobrý člověk, laskavý.
   
A tak uvězníme své emoce za silné zdi sebeovládání. Cena, kterou za to zaplatíme je, že pak nemůžeme opravdu a naplno prožívat ani krásné emoce. Protože pokud si připustíte jednu emoci, hned za ní se těmi samými „dveřmi“ tlačí právě ty vytěsněné. A to nemůžete dopustit. Takže dveře zabouchnete, opřete se do nich celou svou vahou a držíte. Celá vaše pozornost je zaměřena na udržení nežádoucích emocí a pocitů pod pokličkou. Nemůžete se uvolnit a dát prostor radosti a extázi. Musíte přece hlídat ty „dveře“.
   
A to není zrovna šťastný život…

♦ Emoce jsou náš komunikační jazyk, ne slova
Šťastný život bez emocí prostě není možný. Svůj život totiž žijeme především prostřednictvím emocí. Je to náš nejdůležitější komunikační jazyk.
   
Začalo to už u mámy v bříšku. Cítili jsme a vnímali její emoce, pocity. NE myšlenky, ale EMOCE, pocity. Nerozuměli jsme jim, ale CÍTILI je. A tím jsme s mámou měli spojení.
   
Po narození bylo vyjadřování emocí naším prvním komunikačním prostředkem. Dávali jsme tak mámě a tátovi najevo, jak nám je, že nám něco chybí, že něco potřebujeme nebo že jsme spokojení a v pohodě. Své emoce jsme vyjadřovali otevřeně, bez zábran a kontroly.

♦ Jak se to stalo, že bojujeme proti emocím?
Přišly totiž výchovné lekce. Ukázali nám, že některé naše emoce jsou nevhodné a špatné a pokud je budeme vyjadřovat, i my jsme špatní a zlí. A my tomu uvěřili. A naučili se potlačovat a vytěsňovat své autentické pocity, skrývat je.

A tento návyk si neseme do dospělosti. A vůbec si nejsme vědomi, jak si tím bráníme v prožívání štěstí a radosti v životě. Potlačování, kontrolu a skrývání jsme přijali jako něco normálního.

   Často se ptám svých klientů „Jak se cítíte, jakou emoci cítíte teď v tuto chvíli, kdy se bavíme o…?“ A většina lidí začne slovy popisovat a rozebírat situaci – co si o tom myslí, co říkal partner, jak se při tom tvářil.
   
A já říkám STOP! „Jak se cítíte? Co cítíte?“ A většinou po delší době slyším tiché „Já nevím.“. A právě takto to vypadá, když se člověk vzdá světa svých emocí.

Pokud jste vyrůstali v prostředí, kde některé vaše emoce byly odmítány a označovány za špatné a byli jste za ně trestáni, kritizováni, ponižováni či odmítáni, naučili jste se tři věci, které si pak nesete do dalšího života:

  1. Emoce jsou špatné. Projevovat emoce je špatné.
  2. Když budu projevovat otevřeně své emoce, budu potrestán – budu odmítnut a opuštěn.
  3. Odsouzení sebe sama. Pokud to, co cítím je špatné, znamená to, že já jsem špatný.


Dítě začne své emoce a pocity skrývat, protože chce být viděno jako dobré. Oddělí se od sebe sama, od svého autentického a pravého já. Nepříjemný pocit pramenící z přesvědčení „jsem špatný, protože mám emoce“ pak nerozpoznán působí skrytě dál. Na nízké sebevědomí a nešťastné vztahy má tak do budoucna zaděláno.

   Po 20 letech, když dospěje, vše z dětství je „zapomenuto“, překryto mnoha jinými zážitky a pak se marně ptá: „Proč nemám v životě lásku, nejsem si s partnerem blízký, cítím se nepochopený a osamělý?“

Představte si, že někdo blízký vás odmítá. Dává vám najevo, že vás nemá rád, když se projevujete určitým způsobem. Jak se při tom budete cítit? Mizerně, že?
   
A teď si představte, že odmítnete nějakou svou emoci jako nevhodnou, nepřijatelnou, negativní a chcete se jí zbavit. Odmítáte tak část sebe sama. Jak se tato část bude cítit? Mizerně.
   
A jak si myslíte, že se budete cítit vy, když ona je vaší součástí, jste to vlastně vy? Mizerně. Nelze se bezbolestně zbavit kusu sebe sama. Ale často se sebou takto zacházíme.
   
Co rozhoduje o tom, zda se budeme cítit šťastní a spokojení nejsou naše vědomé myšlenky, ale především to, jak zacházíme se svými emocemi a pocity.

Nedávno mi přišla na mail nabídka techniky, jak se během pár minut zbavit negativních emocí. Následovala nabídka – Zatočte se svým strachem, zbavte se svého strachu.
   
Jak jsem už zmínila výše, nelze se zbavit části sebe sama.
To jediné, co se vám nejspíše podaří je, tuto část ještě hlouběji zatlačit do nevědomí. Ona se ale později objeví znova, v plné síle a v tu nejnevhodnější chvíli. Člověk pak třeba nekontrolovatelně vybuchne a naprosto se znemožní nebo zareaguje neadekvátně a následně se za to stydí, cítí vinu a je mu trapně.

♦ Jak jsem se učila zacházet se svým vztekem
Byla jsem výbušný člověk. Naučený zákaz vyjadřovat hněv ze mne udělal nášlapnou minu, která v okamžiku výbuchu rozmetala všechno kolem.
   
Postupně jsem po mnoha bolavých zkušenostech došla k poznání, že jedinou zdravou cestou je hněv přijmout a naučit se ho projevovat. Z počátku jsem v bezpečném prostředí mlátila do polštáře ze všech sil, křičela, klela, nadávala – vypadalo to, jako bych zešílela. Snad to v těch chvílích tak i bylo.
   
Byla jsem překvapená, kolik nahromaděného vzteku jsem v sobě měla. Postupně se však jeho vyjádřením zásoby ztenčovaly.
   
Ptáte se, jestli jsem se své výbušnosti zbavila? Ani náhodou, jsem taková stále. Ale dnešní „výbuchy“ jsou takové neškodné pšouky v porovnání s tím, jak jsem hněv vyjadřovala dřív.

Mnoho lidí má strach přijmout a vyjadřovat svůj hněv. Bojí se, že když to budou dělat, budou zlí a způsobí katastrofu. Mají strach, že otevřeným vyjádřením se jejich emoce stanou neřízenou střelou, kterou budou ohrožovat své okolí.
   
Opak je pravdou – výbuchy vždy vznikají z potlačování. Tak dlouho své emoce potlačujeme a hromadíme uvnitř, až dopadne ta příslovečná poslední kapka. A nám tzv. bouchnou saze.
   
Moje osobní zkušenost vypovídá o naprostém opaku. Právě rozpoznání, uvolnění a vyjádření emoce, která byla tak dlouho ve vyhnanství, mi umožnilo najít zdravý a bezpečný způsob vyjadřování mého hněvu ve chvíli, kdy přichází. Jasně, nějakou dobu jsem se to musela učit, ale dnes to jde jak po másle.
   
Projevit a prožít emoci neznamená, že ji hodíte na prvního, kdo se vám připlete do cesty. Přijmout a prožít emoci znamená, procítit ji v sobě. A tento prožitek si bez souzení a odmítání dovolit.
   
Prožitím se emoce rozpustí a člověk  může jít očištěný a nezatížený minulou událostí dál. Bez tlaku emoce, jež byla vyjádřena a prožita je pak snadné s „chladnou hlavou“ situaci vyřešit.
   
Potlačením se emoce uloží někde v těle. A čeká tam na další podobnou událost, která ji probudí k životu.

Neznám nikoho, komu by se úspěšně podařilo zbavit se svého strachu, smutku, zloby. Znám však mnoho lidí, kterým se úspěšně podařilo se od svých emocí odříznout. Jako důsledek tohoto potlačování a odmítání přichází úzkosti, strachy a deprese.
Je to smutný svět, ve kterém máme zakázáno být sami sebou.

♦ Chcete se dozvědět to největší TAJEMSTVÍ o emocích?
Ve štěstí vám nebrání vaše negativní emoce či pocity. Ale právě to, že je odmítáte!
   
Své emoce se prostě musíte naučit přijímat a hýčkat. Milovat je. A to prosím úplně všechny. Takové jaké jsou. Žádnou z nich neodmítat. Naučit se uznávat a přijímat svět svých emocí, který se někdy zdá chaotický, nepředvídatelný a neovladatelný.
   
Potřebujeme se naučit, jak své emoce projevit a prožít, takové jaké jsou. Vnitřně si je připustit a prostě skrze ně projít. Dovolit si je. Nejenom ty tzv. pozitivní, ale především se naučit akceptovat a vyjadřovat ty tzv. negativní. Vyplakat se, vyvztekat se, prožít pocit bezmoci, nejistoty, trapnosti, strachu.

Vždyť jsou to právě emoce, co nás dělá lidskými! Co nás sbližuje s ostatními lidi, a především s těmi nejbližšími. V dětství jsme se některých emocí museli vzdát. Ale my je potřebujeme! Všechny!
   
Jsou to naši vnitřní léčitelé. Pomáhají nám vyrovnat se s tím, co nás zraňuje, co se nás dotýká. Pomáhají nám stanovovat hranice a bránit se, pokud je někdo překračuje. Varují nás před směrem, který pro nás není dobrý. Pláč očistí a uvolní napětí, smutek nám pomáhá vyrovnat se se ztrátami a poté jít dál.

Žádná emoce NENÍ negativní. Žádná!

Pokud máte pocit, že se svými emocemi zacházíte nelaskavě, odmítáte je, vytěsňujete, nepřiznáváte se k nim, začněte se učit své emoce přijímat, cítit a vyjadřovat. Je to jediná cesta, jak se s nimi „vypořádat“.
   
Pokud je to pro vás těžké, najděte si citlivého a zralého průvodce, který vám s tím pomůže.

A vaše emoce přestanou být vašimi nepřáteli a stanou se vašimi právoplatnými spojenci a pomocníky.
Přijímané emoce jsou šťastné. A protože jsou vaší součástí, i vy se budete cítit šťastní.

(Pokud chcete dostávat informace o nových článcích, videích či seminářích, zaregistrujte se k odběru ZDE)

Máte zájem vyléčit svá zranění, získat přístup ke svým ztraceným emocím? Objednejte se ještě dnes.

Back To Top