skip to Main Content
cl-rozum

Dobré vztahy hlavou nevytvoříte

Přišla za mnou klientka, se kterou se rozešel partner. Chtěla se dozvědět, PROČ se to stalo, chtěla tomu porozumět. Zjistit, co udělala špatně a co příště nedělat nebo udělat jinak, aby její partnerský vztah byl takový, jaký si představovala ve své hlavě a o jakém snila.
Byla to hezká, inteligentní, vzdělaná a úspěšná žena. Měla představu, že když porozumí tomu, co dělala špatně, tak se příště chybě vyhne, udělá to jinak, správně podle návodu a všechno bude v naprostém pořádku.
   Měla hodně načteno z knih a díky tomu měla v hlavě jasno. A přesto jí všechny tyto vědomosti a poučky byly k ničemu, když chtěla prožívat hezký, naplňující a láskyplný vztah s mužem.

Když jsem se při konzultaci s touto ženou postupně přibližovala k území jejich pocitů a emocí, objevila se naprostá oddělenost od vlastního autentického prožívání. Nebyla schopna plně procítit, co se v ní děje a rozpoznat konkrétní emoci či pocit. Ta žena žila skrze svůj rozum. Vše řešila hlavou. Své emoce a pocity držela pod kontrolou. Neměla k nim vůbec přístup. Vykázala je do nevědomí jako nežádoucí, nepředvídatelné a neuchopitelné. Tak nad nimi zdánlivě získala kontrolu.

Když přemýšlíme a snažíme se vše pochopit na rozumové úrovni, zůstáváme omezeni mozkem. A rozum není láskou. Rozum o lásce pouze přemýšlí. Rozum necítí. Jenom nám umožňuje udržovat si odstup od nežádoucích emocí a pocitů.
   Snažíme se dělat změny na rozumové úrovni, ale řešení leží v úrovni pocitů.

Nelze se oddělit od pocitů. Lze s nimi však ztratit kontakt. A ony pak působí skrytě – neviděné, nerozpoznané, o to více působící ve vztazích destrukci a zkázu.
   Tato žena nebyla bohužel připravena spustit se dolů, do nevědomí, do svého stínu a objevit svůj skrytý a potlačený svět emocí a pocitů.

Často chceme změny dosáhnout pouhou změnou myšlenek a rozhodnutím, které vychází z představy, jak by to mělo být.
   Jenže láska a lidská blízkost, kterou všichni toužíme prožívat ve svých vztazích, vždy roste na poli emocí a pocitů. Jak můžeme milovat a lásku cítit, když nemáme přístup ke svým autentickým pocitům a emocím? A neumíme je otevřeně vyjadřovat a sdílet?

Jak chcete svému partnerovi projevit lásku bez emocí? Věta „mám tě rád“ která vychází pouze z myšlenky, že tak je to správné, postrádá cit, postrádá emoční náboj. Je to jako byste mu sdělovali, že se chcete podrbat na zádech. A to má v druhém člověku probudit nějakou citovou odezvu?

Žijeme život především prostřednictvím pocitů a emocí, i když to tak na první pohled nevypadá. Naše pocity nás řídí, ne primárně naše myšlenky.
   Miminko ještě nepřemýšlí, to se naučí až mnohem později. Komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím pocitů a emocí. Takže, co bylo dřív? Emoce nebo myšlenky? Vidíte to?!
Co ve vašem životě rozhodne v konečném důsledku o tom, jak se zachováte, co uděláte nebo neuděláte? Stačí k tomu jen myšlenka? Nebo nakonec rozhodnou pocity?

Jiný příběh.
Manželé, kteří se mají rádi a v mnoha věcech si rozumí. Oba jsou velmi laskaví a hodní lidé a přejí si, aby jejich vztah fungoval. Muž se snaží vše rozebírat a všemu porozumět a vtahuje do těchto diskuzí i ženu. Často skončí ve vyčerpávajícím dialogu, který ani jednomu nepřináší smysluplné pochopení nebo úlevu.
   Především ženě v tom není dobře. Něco postrádá a nedokáže přijít na to, co. Mívá pocit, že jí partner nerozumí, nedokáže mu vysvětlit, co se s ní děje a to v ní zanechává nádech marnosti, kterému nerozumí a neví si s ním rady.
Po krátkém rozhovoru vychází najevo, jak obtížné je pro tuto ženu důvěřovat svým pocitům a projevovat své emoce. Ve společných diskuzích se nechává vtahovat do hlavy a její srdce zůstává nevyslyšené a němé.

Máme představu, že právě emoce jsou to, co vnáší do vztahu neporozumění, hádky a když je vyloučíme, budou naše vztahy dobré. Ale to nefunguje!
   Záležitosti srdce a lásky nikdy nemůžete vyřešit chladným rozumem.
   Proč? Protože láska, lidská láska, je cit! Lásku cítíme v srdci, v těle. Je vytvářena různobarevnou směsicí emocí a pocitů. Nelze ji uchopit rozumem!

My však bohužel žijeme ve společnosti, která preferuje rozum, rozumová vysvětlení, poučky, návody a pravidla. Emoce a city chápe jako slabost.
   A tak se snažíme žít podle rozumu a svůj život řídit myšlenkami – naučíme se výchovou, co je správné a co ne, přečteme spoustu knih a získáme mnoho informací.
   Myslíme si, že když ovládneme svou mysl a budeme mít jen správné, pozitivní a dobré myšlenky, získáme kontrolu nad životem, klid v duši a vnitřní mír. Máme za to, že stačí najít ty správné myšlenky, osvojit si správné představy a vhodná přesvědčení, abychom získali klíč ke šťastnému životu a spokojeným vztahům.
Skutečnost však ukazuje, že jenom naše představy a myšlenky nás nezachrání. Správná myšlenka nespasí náš život.
Kdybychom skutečně mohli svůj život ovládat primárně myslí, pak bychom přeci už všichni dávno žili šťastný a míruplný život a zažívali bychom krásné, naplněné vztahy! Protože ovládnout myšlenky je mnohem snazší, než neposednou škálu emocí a pocitů, které se střídají, objevují a zase mizí bez jakýchkoliv uchopitelných pravidel.

Budete-li se řídit rozumem, budete vždy žít podle představ někoho jiného. Hlava je plná vzorců a informací od někoho jiného, což velmi omezuje. Přestaňte se tolik zabývat myslí, chtít všechno pochopit – mysl nemá odpověď na vaše otázky.
Naučíte-li se naslouchat svému srdci a necháte se jím vést, budete žít sami sebe, svůj skutečný potenciál a budete mnohem šťastnější.
   K tomu však potřebujete mít volný přístup ke svým emocím a pocitům. Což nemusí být snadné a může vám to připadat na základě životních zkušeností ohrožující.
   Možná jste vyrůstali v citově chladném prostředí bez lásky. Možná táta odešel a vaši bolest a pocity viny, že to bylo kvůli vám, neměl kdo utišit. Možná vás kritizovali, neuznávali, ponižovali nebo týrali. Možná to s vámi mysleli dobře a chtěli po vás výkony, za které vás odměňovali pozorností a láskou (jež nepatřila vám, ale oněm výkonům).
A vy jste se na základě těchto zkušeností rozhodli odpojit od svých pocitů a emocí, protože to moc bolelo. Dospěli jste k rozhodnutí mít vše pod kontrolou rozumu a vyhnout se tak něčemu, co by vám opět mohlo připomenout starou bolest.

Opak je pravdou! Když najdete cestu ke svému ztracenému světu pocitů a emocí, získáte bohatství, které vám pouhý rozum nemůže nikdy nabídnout.
   Rozum není špatně. Ale je potřeba ho sundat z piedestalu. Nechat ho, aby sloužil, ne aby rozhodoval a řídil.

  •  Rozum vždy porovnává – což vede k pocitu oddělenosti a osamělosti, pokud ze srovnání nevyjdeme dobře.
  • Srdce – vždy spojuje, protože nehodnotí, ale hledá spojení s jinou lidskou bytostí, která cítí podobně.
  • Rozum hledá návody, chce vědět JAK.
  • Srdce se neptá, srdce ví – neomylně cítí, co je správné. Není omezeno krátkozrakými a manipulativními představami a předsudky.
  • Rozum vždy touží po tom, aby byl milován. Touží brát.
  • Srdce naproti tomu touží dávat. Všimli jste si někdy, když „myslíte“ tedy jste v hlavě, vždy přemýšlíte o tom, jak něco získat? Zatímco když se otevře vaše srdce, vždy toužíte dávat a milovat.


Nejhorší je, když se vládě rozumu podřídí žena.
Pak její ženství nemá možnost rozvíjet se a kvést a přinášet do jejího života potěšení a radost, protože ženství je živeno city, jež sídlí v srdci, ne rozumem. Žena pak není schopna rozdávat a šířit své nejkrásnější dary, a obohacovat o ně svého muže, protože rozum a jeho omezující pravidla jí to nedovolují.
   Takové ženy si např. hledají partnera podle svých představ, ne podle svého srdce. Necítí, že jejich srdce potřebuje úplně jiný typ muže, než k jakým ji vede její rozum.
Rozum je spokojen, že dosáhl cíle a srdce trpí a sténá ve vztahu bez lásky, emocí a pocitů.

Nepotřebujeme všemu rozumět. A už vůbec ne ve vztazích. Potřebujeme se naučit více cítit, než myslet. Vědomosti, které máme v hlavě, nás vůbec nemusí vést k tomu nejlepšímu nebo k tomu, co ve skutečnosti opravdu potřebujeme a co nás doopravdy činí šťastnými.
   Kdyby člověk uměl naslouchat svým pocitům a nebál se jich nebo jejich intenzity, měl by dávno jasno. Toto pro mne je dobré, neboť se v tom CÍTÍM dobře a tamto pro mne dobré není, neboť je mi v tom ŠPATNĚ.
   Naše pocity a emoce jsou těmi signály, které nám říkají, kudy máme jít, co je pro nás skutečně dobré a vyživující a co ne.

Závěr z toho všeho? Sami se rozhodněte. SRDCE nebo ROZUM?
   Obojí má své místo v našem životě. Ale do vztahů a do lásky pozvěte především své srdce – pocity a emoce. A rozum nechte sedět na „střídačce“. To kdyby náhodou bylo potřeba jeho služeb.

Máte-li po přečtení pocit, že se vás toto téma dotýká, kazí vám to vztahy a potřebovali byste pomoci s počátečními kroky, objednejte se ZDE.

(Pokud chcete dostávat informace o nových článcích, videích či seminářích, zaregistrujte se k odběru ZDE)

Back To Top