skip to Main Content
cl-precitl 3

Jak zacházet se svou citlivostí – naučte se být citliví především sami k sobě

Citlivost, senzitivita se v současné době moc nenosí a je vnímána spíše jako slabost, než výhoda. Všichni v sobě neseme citlivost a zranitelnost. Někteří jsou však od přírody mnohem citlivější a vnímavější než většina.
   Mají mnoho společných znaků, které ukazují na velkou citlivost. Pokud takový jedinec nevyrůstal v láskyplném, emocionálně zdravém a chápajícím prostředí, může svou citlivost vnímat jako prokletí a nést si nepříjemné následky, které ho budou provázet celý život.
   Jedním z nich je nízké sebevědomí, pocit osamělosti, že vám nikdo nerozumí, nechápe vás a vy nerozumíte druhým. Usilujete o to, abyste nebyli tak přecitlivělí a byli „normální“ jako většina.
   Nevím jak vám, ale mě se to za celý život nepodařilo, a to jsem prošla kdečím a opravdu tvrdě a vytrvale se snažila.

Být vysoce citlivý nebo senzitivní můžete vnímat jako omezení nebo prokletí, pokud se svou citlivostí bojujete.  Anebo jako velký dar, pokud jste si svého nastavení plně vědomi, přijímáte ho, hrdě se k němu hlásíte a umíte s ním zacházet.
   Citlivost a zranitelnost s ní související se nedá vypnout. Dá se vytěsnit, potlačit, popírat, odmítat, ale nelze se jí natrvalo zbavit. Je nedílnou součástí našeho lidství. Pokud s tím člověk není schopen nebo ochoten něco udělat, bude se vnitřně cítit velmi osamělý a nenaplněný, přestože navenek bude velmi úspěšný. Tento pocit prázdnoty bude s věkem narůstat.
   Musíme se naučit svou citlivost a zranitelnost přiznat a mít odvahu ji projevovat, neskrývat a nestydět se za ni. Když se dokážete se svou citlivostí vyrovnat, najdete větší odvahu být sami sebou a můžete právě díky své citlivosti a vnímavosti prožít mnohem šťastnější život, než většina lidí.

• Kde jsme se ztratili sami sobě?
Jestliže jste se narodili jako velmi senzitivní, dostali jste k tomu i nástroj, jak se s tak vysokou citlivostí vyrovnat. A tímto nástrojem jsou emoce. Pokud se vás něco silně dotkne, můžete úlevu najít v tom, že bez odporu projdete emocí, kterou to ve vás vyvolalo.
   A tady je u většiny citlivek kámen úrazu. Pokud jste vyrůstali v rodině, kde rodiče byli sami nevyrovnaní ve svých emocích, byli citově chladní, odmítaví či dokonce násilní, vytvářeli díky tomu v rodině tíživou a dusnou atmosféru, která vás jako citlivé děti velmi zasahovala a trýznila. Rodiče pak místo pochopení a empatie reagovali na vaše emoční projevy negativně, neboť ty jitřily jejich vlastní nezhojené bolesti a traumata, s nimiž neuměli zacházet jinak, než že je odmítli a tím vlastně i vás, když jste je prožívali a vyjadřovali.
   Naučili jste se tak, že s vaším prožíváním je něco špatně, že vy jste špatní, že nejste normální, pokud něco takového cítíte a postupně jste se vzdávali otevřeného vyjadřování emocí, které jediné vám přinášely úlevu. Jako nežádoucí jste je začali potlačovat. Chránit před ostatními svou citlivost a skrývat zranitelnost. A snažili se přizpůsobit – bohužel něčemu, co vám není vlastní a v čem vám nemůže být nikdy dobře. A s čím také nemůžete dosáhnout na pocit štěstí a naplnění v životě ani ve vztazích.

• Pár inspirací, jak lze se svou citlivostí zacházet
Pojďme se podívat, jak můžete změnit svůj přístup a zacházení se svou velkou citlivostí tak, abyste i takto citliví a zranitelní mohli žít naplněný, spokojený a šťastný život.
   Máte k tomu totiž mnohem větší předpoklady, než ostatní lidé. Protože dokážete cítit tak silně a do hloubky, dokážete tak prožívat i šťastné chvíle. Naplno a silně.
   Člověk, který přijal své nastavení citlivosti a umí s ním zacházet, může žít mnohem šťastnější a naplněnější život, než většina lidí. Právě díky své citlivosti a schopnosti vše tak hluboce a silně prožívat.

Takže nevzdávejte to a naučte se, jak se svou citlivostí zacházet.

1) Přijmout, že jste prostě jiní, než většina lidí kolem
A že takoví jste normální.
   Tento první krok není tak snadný, protože je třeba nejprve odkrýt a překonat destruktivní programy, které se do nás vtiskly v průběhu výchovy.
   Není to tak snadné, jak se někdy prezentuje, Zvláště pro citlivky, které nevyrůstaly v láskyplném a přijímajícím prostředí. Většinou si těchto destruktivních programů nejsme vůbec vědomi. Vidíme je na svých rodičích, ale nejsme schopni je detekovat u sebe. Jsme s nimi tak srostlí, že je nedokážeme vidět.
   Proto je dobré na začátku mít někoho, kdo by vás vedl a pomohl vám. Uzdravit jde téměř vše, jen je potřeba se rozhodnout a investovat čas a energii.

2) Postavit sám sebe na první místo
Možná poprvé v životě upřednostnit sám sebe před druhými. Až doteď jste to mohli vnímat jako sobectví, které je špatné.
   Tak, jak jste se v dětství naučili naplňovat emocionální potřeby svých rodičů, aby na vás byli hodnější a milovali vás, pokračujete v tomto jednání i jako dospělí. Doma jste se to naučili takto, neumíte to jinak – tak silné je toto rané naprogramování.
   Vy tu ale nejste proto, abyste zachraňovali druhé. V prvé řadě se potřebujete postarat sami o sebe, jinak nebudete mít za chvíli z čeho dávat. Starost o pocity druhých lidí si nechte jen jako příjemný vedlejšák. Za své pocity je totiž každý zodpovědný sám.
   Vzpomeňte si! Vaše máma (nebo táta) ať jste dělali, co jste dělali, nikdy to nestačilo. Rodič byl stále frustrovaný, naštvaný, smutný apod. Nic jste nezmohli, akorát jste si připadali nemožní, že jste selhali.
   Už jste dospělí, tak je čas s tím přestat!
   Druzí nepotřebují zachránit tolik, jako to potřebujete vy. Tak se do toho pusťte. Máte moc nad svými pocity, a tak se naučte je přijímat, vyjadřovat, pečovat o ně a chránit je.
   Najděte si způsoby, jak vyhovět svému přirozenému nastavení, jak se chránit před přetížením, zneužíváním nebo vydáváním se ze všeho (obětováváním se pro druhé). Nepomáhá to ani jim, ani vám. Jen to prohlubuje destrukci, která se pak někde v budoucnu provalí jako nemoc, rozvod či rozchod.

3) Potřebujete být každý den nějakou dobu o samotě
Díky své velmi citlivé nervové soustavě vnímáte více podnětů, než ostatní. Váš nervový systém nedokáže selektovat. Věnujete pozornost úplně všemu. Proto se unavíte mnohem dříve, než většina lidí. A tak potřebujete mnohem více odpočívat.
   Tak se naučte dopřát si každý den chvilku o samotě, bez rušivých vlivů – všechno vypněte. Jděte se sami projít do přírody nebo do parku, dejte si teplou voňavou koupel, klidně jen seďte a zírejte do blba a buďte pro tuto chvíli pro svět nedostupní.
   Spotřebujete mnohem více energie než jiní lidé i proto, že se snažíte předejít všemu neočekávanému a předvídat, co všechno může dopadnout špatně a jaká opatření podniknout.
   Vaše nervová soustava si potřebuje odpočinout od všech vzruchů a váš mozek si potřebuje srovnat všechny vjemy, které vstřebal.

4) Naučte se říkat NE a DOST
Máte rádi rodinné oslavy, večírky? Já moc ne. Nevydržím všechen ten rozruch kolem moc dlouho. Po 2 hodinách je toho na mě už příliš. A začnu být nevrlá, vypnu, přestávám reagovat na druhé, nepovídám si, stáhnu se do sebe.
   Jedna má známá mi řekla „Ty máš takový zlozvyk, že začneš zírat skrze mě jako bych tu nebyla a já mám pocit, že tě nezajímám. A to mi vadí a zlobím se na tebe kvůli tomu.“
   Dnes už vím, že v takové chvíli potřebuji pauzu. A tak při prvních známkách přehlcení požádám narovinu a zdvořile o pauzu. Jdu se projít (třeba jen na toaletu nebo i ven) nebo se rozloučím a odejdu.
   Hlídám si hladinu energie, abych se nevyčerpávala přes čáru. Kamarádka ještě může, klidně další 2 hodiny, ale já už ne. Potřebuju pauzu a tak si ji „sobecky“ vezmu.
   Na místech, kde se pohybuje mnoho lidí (nákupní centra, ale třeba i různé kulturní akce, zvláště ty hlasité), pobývejte co nejkratší dobu. Možná máte vlastní zkušenost, jak jste po návštěvě těchto prostor unavení a vyčerpaní.

5) Vyhledávejte lidi, se kterými si máte co říct
Vyčerpává vás povrchní klábosení o ničem, kde nikdo nikomu nenaslouchá, a všichni si skáčou do řeči. Protože všechno berete velmi vážně a všemu věnujete stejnou pozornost, brzy vás takový hovor přehltí.
   Naopak, hovory, které jdou do hloubky, jsou protkané náladou a vedou ke smysluplným závěrům, vás nesmírně obohacují a naplňují. Takže dávejte přednost takovým hovorům, i kdybyste kvůli tomu měli ve společnosti oslovit jednoho jediného člověka. Můžete tak získat víc, než 100 dalších kolem vás.
   Takový přístup opět stojí na vašem sebevědomí, tak na něm zapracujte. Zůstat stát stranou a nezúčastnit se, pokud cítíte, že vám to nic nedává, vyžaduje už pěkné sebevědomí, vnímání vlastní hodnoty a cenění si sebe sama.

6) Emoce druhých si neberte osobně
Jako citlivka nesnášíte konflikty, křik, dusnou atmosféru, hněv (a nemusí být vůbec namířen proti vám). Když se schyluje ke konfliktu, máte chuť utéct. Zamrznete, přestanete reagovat, snažíte se situaci uklidnit, i kdybyste ze sebe měli udělat obětního beránka.
   Tady mám výbornou zkušenost s péčí o Vnitřní dítě. To ono se toho děsí. A pokud se naučíte své Vnitřní dítě přijímat, láskyplně o ně pečovat zvláště v nepříjemných situacích, vaše strachy se zmenší nebo úplně vymizí, protože tato vaše část se začne cítit v bezpečí a milována.
   Je to proces, pro který vytvořím místo někdy příště nebo pokud máte pocit, že byste v tomhle potřebovali pomoc, přihlaste se, přijďte. Pomohu vám a naučím vás, jak to zvládat lépe.

7) Na práci potřebujete klid, bez rušivých vjemů
Nedokážete dělat naplno 2 věci najednou. Když musíte – třeba v zaměstnání, nesmírně vás to stresuje a vyčerpává, protože jste více zaměřeni na pocitovou složku než obsahovou. Je pro vás těžké rychle přepínat.
   Tak se prostě omluvte, řekněte na rovinu, že se budete soustředit jen na jednu věc a tu druhou uděláte potom. K tomu je opět zapotřebí sebevědomí, a pokud ho máte nalomené, zapracujte na něm.

8) Vy nejste ta chyba
Citliví lidé se velmi obávají udělat chybu. Dělají všechno, aby se vyhnuli nepříjemným překvapením a omylům. Když už chybu udělají, dokážou si ji do nekonečna vyčítat. Kritika druhých, vyvolaná emocemi, se jich niterně až bolestně dotýká.
   Pokud vám rodiče neukázali, jak máte se svou citlivostí zacházet, naučili jste se už jako děti brát na sebe vinu, že se blízcí lidé cítí špatně. Kritizovali vás za to, že se jich vaše chyba dotkla a vy jste se naučili dávat si to za vinu.
   Když podpoříte a podržíte své Vnitřní dítě a budete ho milovat i s jeho (strašlivými 🙂 chybami, dokážete se postupně od těchto strachů, úzkostí a obav oprostit.

9) Dělejte věci, které vám přináší radost a nabíjí vás energií
Choďte do přírody, malujte, zpívejte, hrajte na hudební nástroj, čtěte i básně, jeďte na kolo, pracujte na zahradě, poslouchejte jímavou a klidnou hudbu, nechte si vyprávět pohádku.
   Připusťte si všechny své pocity a emoce a nechte je volně plynout. Neskrývejte je, nestyďte se za ně.

• Trochu potěšení na závěr
Objevte svou citlivost. Vyhojte bolavá traumata a pocity méněcennosti. Dovolte si být takoví, jací jste byli stvořeni, jací jste sem přišli.
Vyhledávejte společnost a blízkost lidí, kteří jsou vám podobní, protože s nimi se budete cítit dobře, budete si s nimi rozumět a oni budou rozumět vám. Nesnažte se zapadnout někam, kam nepatříte a přizpůsobovat se něčemu, co vám není vlastní.
Važte si své citlivosti a sdílejte ji s těmi, kdo jsou připraveni.

   A uvědomte si, že přichází doba, která bude lidi s takovou citlivostí a empatií velmi potřebovat!
   Aby se do lidských životů a vztahů začala vracet lidskost, pochopení, přijetí, péče, laskavost, touha spolupracovat a spolupodílet se.

Když se na tuhle cestu vydáte, USPĚJETE! Věřte mi!

(Pokud chcete dostávat informace o nových článcích, videích či seminářích, zaregistrujte se k odběru)

Back To Top