skip to Main Content
Cl-sebeved

Zvyšte své sebevědomí

Většina z nás se, alespoň někdy, potýká s pocitem, že jeho sebevědomí není nic moc.
Klienti, kteří ke mně přicházejí, si často stěžují na nízké sebevědomí. Říkají „mám nízké sebevědomí“, „nemám žádné sebevědomí“.
Když s nimi hledám kořeny jejich pocitu, téměř vždy narazím na jednu zajímavou věc.
Tvrzení, že mají nízké sebevědomí pramení často z toho, že nepřijímají to, kým jsou, to čím jsou jedineční a vyjímeční. Nejsou si vůbec vědomi toho, že co považují za svou slabost a selhání je DAR.
Jejich pohled na sebe sama je pokřiven a zlomen požadavky doby a necitlivou výchovou, jež nebrala ohledy na jejich bytostnou jedinečnost.

Co vlastně znamená „být sebevědomý“?
Jako sebevědomý je vnímán v naší společnosti člověk, který je akční, výkonný, rychlý, asertivní, úspěšný, vždy si ví se vším rady, ví co chce, na všechno zná odpověď, je zábavný, na tváři mu vždy září úsměv, je společenský, na otázku „jak se máte?“ (ve dne v noci) vždy odpoví „dobře“ nebo dokonce „skvěle“.
Takový člověk na svém sebevědomí tvrdě makal a stále v tom pokračuje.

Na druhou stranu lidé, svým způsobem tiší, jemní, neprůbojní, kteří nevyčnívají, nikam se nederou a nijak výrazně se neprosazují, jsou označováni jako ti, co mají nízké sebevědomí.

Byla jsem zvědavá, co na to odborníci. Obrátila jsem se o radu k internetu a zadala do vyhledávače slovo „sebevědomí“.
Vyjela mi spousta stránek, ze kterých na mě křičely tučně podtržené nabídky – „zvyšte si své sebevědomí“, „vybudujte si zdravé sebevědomí“, „hranice neexistují“. Byla jsem překvapená, kolik lidí ví, jak si sebevědomí zvýšit, zlepšit či dokonce vybudovat, jak překročit hranice nemožného a pak třeba vyletět na měsíc na vlastní pohon.
Takže, chci-li si zvýšit nebo vybudovat sebevědomí, co si to mám vlastně zvýšit a vybudovat?

Našla jsem tyto definice:
Wikipedie: sebevědomí – povahový rys člověka, který si cení sebe sama a dává to najevo svým jednáním.
Hm, takže o moc moudřejší nejsem…
Zato Slovník českých synonym mi udělal jasněji. Cituji (zkráceně): … některá související slova: cítit se.

A celé to začalo dávat smysl. No jasně! Takže ne cenit se – mimochodem jakou cenovku byste si na sebe připnuli?
Ale cítit se!
Cítím – tedy jsem (existuju ve svém jedinečném těle, jež má pocity a díky nim si své tělo i sebe uvědomuji).
Jsem si jistý tím, co cítím – jsem sebejistý.
Jsem si vědomý sebe sama v každém okamžiku svého života – tudíž jsem SEBE VĚDOMÝ!
A je to… Nebo ne?

Je skutečně sebevědomí něco, co musíme budovat, zvyšovat či posilovat?
Není náhodou sebevědomí něco, co jsme kdysi dávno měli a bylo to v nás utlačeno a pokřiveno výchovou?
Vzpomeňte si, jak jste byli vychováváni. V prostředí přijetí, kde vaše jedinečnost, všechny city a pocity byly přijímány bez podmínek a bez kritických poznámek? Nebo jste častěji slyšeli „měl bys“ být takový…, „měl by ses“ chovat takto…, tohle „bys neměl“ dělat vůbec… a už vůbec „by ses neměl“ takto cítit…?
Jak často jste slyšeli, když bolest vašeho srdce už byla nesnesitelná a vy se rozplakali, slova „Neřvi nebo ti ještě přidám, abys měl proč!“. Divíte se dneska, že nemůžete plakat?

Velmi rychle jsme jako děti pochopili, že být sám sebou, tedy být si vědom sebe sama a toho co cítím, a tyto pocity otevřeně a bezprostředně vyjadřovat většinou naše nejbližší obtěžuje a rozčiluje.
Takže jsme se učili necítit. A když necítíte, nejste si vědomi sebe sama a své jedinečnosti, tudíž nejste SEBE – VĚDOMÍ.

Bolest mých klientů vychází právě z potřeby necítit to, co cítí (protože je to např. společensky nevhodné) a z potlačování individuality, tedy svého jedinečného neopakovatelného nastavení, se kterým přišli jako děti na tuto Zem.

Napadá mě zajímavý příměr: jestliže jste se narodili jako „čtvereček“ a teď se chcete napasovat do „kulaté“ krabičky, tak na tom budete muset tvrdě makat, bude vás to stát spoustu energie, budete nešťastní, že se vám to nevede a bude to bolet.
Je vám to jasné?!
Sebevědomí není o tom, že se stanu někým jiným, abych se přizpůsobila diktátu společnosti. Že se zkroutím do tvaru, který je líbivý a společností uznávaný, ale já v něm umírám a bolí to.

NEZRAZUJTE svou jedinečnost, kterou přispíváte k barevnosti světa.
Nebojte se být DIVNÍ a JINÍ – takových lidí chválabohu přibývá – lidí, kteří se vracejí ke svému skutečnému a opravdovému já, ke své duši, ke své přirozenosti.
Sebevědomí je o tom, že si jste vědomi toho, kým doopravdy jste. A stojíte si za tím – neoblomně.

Jestliže mi někdo např. vyčítá, že nejsem dost rychlá, že se neumím rychle rozhodovat a rychle reagovat, sebevědomí není o tom, že se popřu a do rychlosti se nastylizuju, ale že zůstávám ve své síle, ve svých kořenech, vědoma si toho, že zrovna JÁ potřebuji více času. Že nemusím reagovat okamžitě a střelhbitě.
Prostě si vezmu čas, jaký potřebuji a jaký mi náleží a kašlu na to, co si myslí nebo říkají ostatní.

Pokud rádi vyhledáváte samotu, protože vám přináší klid do duše, nesnažte se chodit na hlučné párty a večírky jenom proto, aby o vás neřekli, že jste nespolečenskej.

Pokud rádi vedete smysluplné a hluboké debaty a nebaví vás povrchní kvákání o ničem, tak proboha prosím buďte ve své hloubce a buďte na ní hrdí.
Tenhle svět je už tak dost povrchní a nesmyslný a lidí jako vy je tu potřeba.

Pokud neradi vyhledáváte konflikty, ne protože jste srabi, ale protože jste citliví, jemní a vnímaví, tak se neučte svou jemnost převálcovat či zamaskovat.
Na první pohled se možná prosadí ten, který víc řve – ale z širšího pohledu vyhráváte spíše vy. Víte proč?
Koho byste raději objali? Arogantního řvouna nebo milého člověka vstřícného k domluvě? A s kým byste raději šli na pivo?
Netvrdím, že někdy není třeba vytáhnout „meč“ a stanovit své hranice. Ale dělejte to způsobem, který je vám vlastní.

Závěr?
Zvyšte své sebe-vědomí. Ano. Ale ne tak, abyste vyhověli společenskému tlaku, nýbrž tak, abyste si byli více vědomi toho, kdo doopravdy jste a jací jste.
Rozpoznejte své silné a příjemné stránky, přijměte i své lidské slabosti.
Své dary můžete světu předávat, jen když budete celistvou bytostí.
A to znamená být pravdivý ve všech směrech. Ve svých vědomostech, píli, asertivitě, lásce, i ve svém vzteku, smutku, zoufalství a strachu.
Jste člověkem! Nejste žádný robot bez citu, naprogramovaný na to, aby vyhovoval společenským pravidlům, jež někdo (kdo vás vůbec nezná, nic o vás neví a neví nic o vašem úkolu tady na Zemi) stanovil.
Pokud se vyhnete sebe-poznání, budete se dál snažit vecpat se do představ někoho jiného dokud nepadnete.

Pokud si budete vědomi sebe-sama, přijmete všechny své stránky a poznáte celou pravdu o sobě, pak teprve budete svobodní lidé a budete si moci vybrat, co přijmete a čemu se přizpůsobíte – kým chcete být.
Pak budete pravdiví.

Pokud ne – budete si dál lhát do kapsy, budete se honit za osvědčenými milionovými radami, jak být někým, kým ve skutečnosti vůbec nejste.

(Pokud chcete dostávat informace o nových článcích, videích či seminářích, zaregistrujte se ZDE.)

Back To Top